FCB na Hlučínské činčile (2021)

Když mi v týdnu padne oko na rozpis na šifrovačkách, že je zrovna o víkendu, kdy jedu mladého vyzvednout do Ostravy, Činčila v Hlučíně, kam to mám asi deset minut od baráku, tak je o plánu na sobotu rozhodnuto.

Ještě čekuju, jestli je možné se zúčastnit sám, bo v pravidlech je to vypsané pro 2-4 lidi v týmu a jeden nikdy neví. Naštěstí to jde a já se tak vydávám na svojí první sólo terénní šifrovačku, aspoň si konečně vyzkouším to běhání (zase tolik ho nebylo).

Na startu se schází asi 6-7 týmů, takže to vypadá, že minimálně TOP10 je reálná. Navíc když dojde při startovním brífinku na dotazy, tak je jasné, že někteří nejsou úplně ty nejostřejší tužky v penále, což je na druhou stranu dobře, základna se musí rozšiřovat. Já jsem taky na svojí první šifrovačce skončil poslední ;) Takže vyhlídky na bednu vypadají celkem před startem reálně. Na startu jsem dostal přihlašovací údaje do herního portálu, který celou hru běžel super a list s náhodnými inzeráty, což jak jsem později zjistil, byly hinty, k šifrám. To je celkem dobrá věc a mohla dost pomoct, kdybych ji od druhé šifry někam nezaložil a nevytáhl ji znova až v cíli.

Ale to už začínáme a všichni se vrháme na startovní šifru. Jde o referáty o nějakých slavných. Chvíli mi trvá, než si všimnu, že jména autorů (vyznačená tučně) se shodují délkou a mají dost podobná písmena, jako ti, o kterých se referuje. Pak už je to brnkačka, posílám Kondora a odchází třetí v závěsu za loňskými vítězi. Tady ovšem špatně vyhodnotím zadání dalšího stanoviště a místo na kapličku v Hluboké, vyrážím na kapličku u Hluboké, což dává smysl, ale bohužel je to od sebe asi 500m. Po telefonátu s organizátorkou si to vysvětlíme a já vyrážím na tu správnou kapličku.

Tam už vidím luštící tým, kterému jsem dal nechtěně náskok.

Chemické jsem se trochu bál, protože ta z minula, na které jsem si v tréninku trochu vylámal zuby, přinášela možnost určitého zádrhelu. Naštěstí všechny chemické skupiny byly popsány v inzerátu, tak jsem si ani nesedl a za chůze naspal výsledek VISKACA, to mi nedávalo smysl ani trochu, tak jsem si tu šifru projel ještě jednou a dostal stejný výsledek. No, dost mě překvapilo, že to systém vzal. Až při přesunu jsem zjistil, že je to vlastně druh činčily, takže jsem se zase něco nového dozvěděl.

Moje pronásledovatele nechávám za zády a vyrážím na třetí stage, tam už sedí vedoucí tým. Já rychle otevřu šifru a vidím určité trojice, které by mohly patřit k sobě, a vypadá to dost semaforově. Když na začátku vyjde ALA a konci to KA, tak posílám kód alpaka. Systém to bere a já rychle zdravím tým, který přišel dřív, ale ještě se šifrou pere. U kříže v Darkovičkách přijde asi jediná krize, šifra obsahuje údaje o pořadatelských městech LOH, ale to je tak všechno, co se z toho dá vyčíst. Po 10 minutách zkoumání přichází tým pronásledovatelů. Analyzuju šifru ještě jednou a jsem si celkem jistý, že 4. písmeno je Č, písmen je 5 a zatím byly hesla samé zvířata z jižní Ameriky, tuž, zkouším poslat Morče a ono ba! Při odchodu se ještě jednou ohlídnu a to bylo naposledy, kdy jsem dneska někoho z konkurentů zahlídl.

Následuje docela dlouhý přesun a to ještě po docela frekventované cestě, kde není ani žádný chodník, ale naštěstí jsem to přežil a k rozcestí u bunkru dorážím v jednom kuse.

Šifra staré časy mi přišla celkem pěkná, chvíli na ty staré fotky zírám a nic moc nevidím, ale nakonec to přijde, že tam jsou vlastně jen ženy a muži v počtu 2-4, což by mohla být morseovka a taky je. Takže za 4 minuty je posláno a já tak můžu vyrazit k dalšímu bunkru. Cesta lesem docela příjemně ubíhá a i přes docela krkolomnou přístupovou cestu k další šifře, jsem si udržel relativně suché boty a nikam jsem nespadl. Na místě mě sice okukují borci v maskáčích, ale k žádné konfrontaci nedochází. Šifra křížovka po mě chce, abych zadal země původu jednotlivých pokrmů na obrázkách. To jde skoro samo a já tak můžu zadat heslo méně než jednu minutu od odeslání kódu stanoviště, tohle byla dnešní nejrychlejší práce.

Následuje další přesun po lesních pěšinách, kdy je opět nejdůležitější zůstat v suchu. Celkem mě poleká slon, který tu leze po stromě, ale to je tady asi normální. Na dalším stanovišti je šifra v podobě reverzních karet. Nějak mi do toho fouká, tak to rozkládám na přímo na cestu, naštěstí v tu chvíli nic nejelo. Po chvilce pozorovaní z toho vychází Braille a celkem pěkná písmena, která vyscrabblím do slova pásovec a to mě posílá přes pole k Rothschildovým studnám.

Zatím asi nejoutdoorovější přesun. Ale přeci jen se přes pole, hustý les a pár polorozpadlých studánek dostávám k lavičce, pod kterou je šifra. Opět mi ty věty na první pohled nic moc nedávají, ale je fakt, že ta větná stavba je dost násilná. Když se ale objeví v mezerách Jičín, potom Rábí a Lipnice, tak už vím, že jsem doma. Posílám tapíra a vyrážím do civilizace.

Přechod z lesa na asfalt je celkem nezvyk, ale zase nehrozí promočení obuvi. Na místě vyzvedávám šifru a sedám na blízkou zahrádku místní hospody. Borci od půllitrů na mě koukají dost vyjeveně, k zamyšlení je, že je asi 11:30, protože se nechovám jako klasický návštěvník a místo pivka si něco čmárám do papíru. Ačkoli jako pečlivý otec obden při uspávání projíždím s mlaďasem velkou knihu básniček a říkanek, tak z těchto vyobrazených v šifře poznávám dvě (kdybych si byl vzpomněl na ty inzeráty, tam to totiž bylo)... Navíc si nejsem úplně jistý, jestli jsem dešifroval kódování slov. Naštěstí když jsem si opravil u Panenek slovo "jdete" na "která", vygooglil poslední obrázek a doplnil "med", no a potom ještě přijde spásná myšlenka na "šelmu" sedláka (takže to uspávání se přeci jen vyplatilo), tak mi systém hned po medojedovi toho medvěda vzal!

Takže už mě čeká jen poslední šifra a závěrečný úkol. Šifru vyzvednu pod stromem, který je paradoxně jen pár metrů od kapličky, kde jsem ráno marně hledal druhé stanoviště. Šifra na první pohled vypadá na vybarvování, beru fixy a dávám se do toho. Nejdřív červená, ta teda nic moc, pak naštěstí vytáhnu zelenou a to už je lepší, když si všimnu, že jsou tam i pole, které mají v sobě dokonce dvě barvy, a to žlutou a modrou, které jsem chtěl původně vynechat, že jsou nejednoznačná, ale dohromady dávají taky zelenou, tak už jsem měl celý střed šifry vybarvený. Z toho vylezl celkem pěkný znak firmy Puma, tak jsem si tam poslal a systém mě za to odměnil finálovým úkolem.

Zadání bylo celkem jasné, zjistit z indicií jedno geografické heslo. Jako indicie si říkal, že bych použil zvířata, která mi vyšla v šifrách a já si je celou cestu poctivě zapisoval.

Jenže ať jsem se na to díval ze všech úhlů, dokonce jsem to zkoušel i seřadit podle abecedy, tak z toho žádné heslo nelezlo. Jak známo Jižní Amerika jsou slova dvě...

Nechal jsem to uležet a vyrazil jsem na základnu do DDM. Tam mě holky přivítaly otázkou: Jestli to teda stálo za to?! No, jasně že stalo!

Ale cílové heslo furt odolávalo. Většina těch zvířat byla jasná, ale co dělat s takovou liškou nebo plameňákem? Nakonec to ten kluk růžový přeci jen rozseknul. Když mi na wiki vyjelo, že žije taky v Andách, tak jsem je tam poslal a já tak mohl po 3:10hod ukončit hru na krásném prvním místě. Druhý a třetí tým byl v té době zatím na cestě na osmé stanoviště.

Za mě to byla super zábava. Šifry byly pravda trochu lehčí, ale zase byly nápadité a hravé. Kdo se zasekne, tak má po 15min nárok na nápovědu a po dalších 15-ti může šifru přeskočit, takže kdo ještě váháte se začátkem svojí šifrovací kariéry, tak se hned přihlaste na Činčilu 2022, bo ta hlavní cena v podobě háčkované činčily opravdu stojí za to!

Za FCB sepsal PePe