Typy šifer

Šifry se můžou kategorizovat různými způsoby. Například:

• papírové x zvukové x 3D
  
• textové x grafické
• podle použité substituce, tedy alternativní abecedy (morseovka, Braillovo písmo, semafor, velký polský klíč, dvojková soustava...)

Nejčastěji se na šifrovačkách setkáváme s šiframi papírovými, protože jejich příprava je
v podstatě nejjednodušší a v dnešní době výpočetní techniky se dají snadno replikovat. Přesto se organizátoři mnohdy snaží hru ozvláštnit a nějakou tu 3D nebo zvukovou šifru zařadit.

3D šifry, tedy takové, které si můžete ohmatat, mají nekonečně mnoho podob. Namátkou lze uvést třeba tři druhy příchutí nějakých cukrovinek (tečky, čárky a lomítka v morseovce), seskládání papíru do "peklíčka" nebo jiné podoby, kde se překlápěním objevují různá písmena a čte se zpráva, posuny očíslovaných nebo jinak seřaditelných pokreslených  dřívek, které vykreslí písmena, rozmístění židlí (řady, různé natočení) - zprávy s nábytkem
a složitějším rozmístěním v prostoru jsou často startovní, protože vyžadují čas na přípravu
a nelze riskovat, že by kolemjdoucí něco upravili... Pro tvorbu šifry lze použít i vůně, proto neváhejte vyzkoušet všechny smysly, zejména když jsou na zprávě symboly něčeho jedlého. Někdy organizátoři využívají i to, co je vidět v okolí místa nalezení šifry, třeba barevnost fasády domu (docela nevýhoda, když na stanovistě dorazíte za tmy a nejste místní, takže vás barevnost šifry prostě netrkne :).

Zvukové šifry jsou asi nejvzácnější, protože obvykle vyžadují technické vybavení, ale dají se použít přenosné hudební nástroje, ideální je třeba flétna. Možností, jak vytvořit zvukovou šifru, je celá řada. Může jít o zhudebněnou básničku, která by mohla být i v papírové podobě (ale to by se soutěžící ochudili o to, jak jim poleze melodie na nervy, až ji budou poslouchat po několikáté, aby zachytili všechny verše ;), dá se využít "vypípnutí" klíčových slov, prostá morseovka nebo převod notového zápisu...

Papírové šifry jsou obvykle textové nebo grafické a lze je kombinovat (popis šachové partie s obrázkem rozehrané hry, kdy pohyby figur vykreslíte písmena).

Textové šifry bývají v próze i ve verších, více či méně kostrbaté nebo nerozeznatelné
od normálního textu. Nejjednodušší mohou být básničky, kde se slovo nerýmuje a je třeba je nahradit vhodnějším nebo rýmuje, ale nedává tak docela smysl a změnou písmene
v něm už smysl dá - zároveň se tak určí písmeno do tajenky. U delších textů je dobré udělat analýzu, zda se některé prvky neopakují nebo není-li tam podezdřele moc znaků, které se v češtině zase tak často nepoužívají - zvýšení výskyst slov s X může ukazovat
na použití římských čísel. Také se hodí vzpomenout na "množiny" slov - v každé větě je zvíře, číslovka, barva... pět smyslů se dá krásně použít na určení pozic ve dvojkové soustavě. A někdy prostě stačí přečíst první písmena (na řádku, v odstavci, z množiny slov...).

Grafické šifry mohou mít rafinovaně skrytá písmena (ideální je pohled z dálky) - např. různé překryvy, vybarvování některých částí, skládání dohromady a také textová šifra může "vykreslit" zprávu, když popisuje nějaký pohyb. U obrázků (někdy jde o pár čar, kružnic
či tvarů, jindy zase detailní kresba se spoustou prvků) je dobré hledat opakující se prvky (tady má paní korále, chlapec nese hrozny, pejsek má malý míček - vše kuličky) a měřit vzdálenosti jak už pravítkem tak kružítkem - co vám může měření říct najdete ve článku Jak začít a čeho si všímat. Někdy jde o spojování obrázků se stejnou tématikou, tak lze jednoduše vykreslit např. semaforovou abecedu.

Šifry mohou obsahovat mizící časti, kdy pak zbytek obrázku vykreslí hledané písmeno nebo jinou část zprávy (např. gumovatelné propisky). U šifer mohou být i objevující se prvky (citrónový inkoust - objeví se teplem, třeba nad svíčkou; bílý nátěr, který je nerozeznatelný od normálního papíru, ale po polití vodou jsou patrné rozdíly).

Pro sofistikovanější a detailnější informace doporučujeme navštívit web Šifrovačky.cz.